51

Dne 4. února 2021 jmenoval Místní soud v Heidelbergu profesora Dr. Christiana Drostena znalcem ve správním disciplinárním řízení. Stalo se tak na žádost advokátky Beate Bahnerové.

Podle Christiana Drostena "bude vydáno písemné odborné stanovisko" k "tvrzení obhájce, že PCR test nemůže prokázat infekci ve smyslu § 2 zákona o kontrole infekcí".

Pozadí

Ani sebelepší test PCR nemůže zajistit "přímou detekci patogenu" (RKI), natož určit "infekci" ve smyslu IfSG, protože tento termín předpokládá přítomnost "patogenu schopného reprodukce" v daném organismu. Takovou věc kategoricky nelze diagnostikovat přímo, a to ani samostatně, ani pomocí PCR. Nejde o slovíčkaření nebo sémantiku, ale o právní přesnost, kterou legislativa a judikatura občanům dluží.

Jinými slovy, každý - ať už odborník nebo laik - může v zásadě chápat "infekci" nebo "případ Covid 19" podle svého uvážení a formulovat svou definici tak (vágně nebo otevřeně), aby se PCR - bez ohledu na efektivní provedení testu a praktické zacházení - jevila jako dostatečný detekční nástroj. Naopak zákonná definice "infekce" ponechává poměrně malý prostor pro interpretaci. Kromě toho je technické fungování postupu PCR obecně, jakož i vědecké požadavky na dobré testy a zejména na správné zacházení s nimi, rovněž předmětem soudního zjišťování skutečností (objektivně použitelné normy).

Soudem jmenovaný znalec Drosten

Výbušnost soudního případu spočívá ve dvou rovinách. Za prvé: Soudy dosud vždy považovaly vhodnost PCR testů pro zjišťování infekcí v příslušných řízeních COVID za samozřejmost a nikdy ji nezpochybňovaly (jak bylo nejprve objasněno znalci). Za druhé: Je rozdíl, zda člověk vládě, médiím a obyvatelstvu sdělí svůj odborný názor v údajně či skutečně právně šedé zóně, že PCR testy jsou spolehlivé (ať už pro jakýkoli účel), a tím se případně domnívá, že trestní a občanskoprávní odpovědnost za právní soulad rozhodnutí založených na PCR testech se týká pouze politiků, nebo zda je nucen se jako veřejně jmenovaný odborník explicitně pravdivě vyjádřit ke vztahu mezi PCR testy a "infekcí ve smyslu zákona".

Pokud Drosten jako jeden z vládních poradců u soudu zpochybní nebo relativizuje platnost PCR testů pro stanovení infekcí ve smyslu zákona, může to mít dalekosáhlé důsledky pro následné procesy COVID a velkou část politiky COVID. Pokud se mu to podaří krátkodobě obejít, vědomě nepravdivý posudek by mohl vést k jeho osobní zkáze ve střednědobém nebo dlouhodobém horizontu, protože jde o trestný čin. Najít způsob, jak se vyhnout napsání stanoviska,také nedělá dobrý dojem.

Nástroje, které mají samy o sobě omezenou hodnotu

Stojí tedy za to znovu shrnout, co je známo o procesu PCR obecně a o genealogii testovací praxe COVID zvláště, stejně jako o působení Christiana Drostena a jeho příspěvku k této historii.

Laboratorní testy v medicíně jsou obecně pouze pomůckou, která má sama o sobě omezený význam a může potvrdit podezření na konkrétní onemocnění a příčiny určitých příznaků pouze ve spojení s anamnézou pacienta a diferenciální diagnostikou. Při vyšetřování výtěrů z krku a nosu na přítomnost virů nachlazení metodami PCR již jejich odběr obsahuje více potenciálních zdrojů chyb než například manipulace se vzorky krve. V případě COVID se jedná také o RNA viry, ale metoda PCR pracuje pouze s DNA.

Proto musí být (jednovláknová) RNA izolována pomocí enzymu (reverzní transkriptázy) do (dvouvláknové) DNA. (Proto se tento postup nazývá také RT-PCR). Tomu předchází lýza, která rozloží buňky a případně viry obsažené v nátěru na jejich složky a do určité míry je rozdrtí. I když jsou ve vzorku před použitím techniky PCR přítomny neporušené a kompletní viry RNA, test může detekovat pouze fragmenty genů DNA v průběhu postupu PCR - a to až po mnoha cyklech pomnožení materiálu.

Závěr o a) intaktních a kompletních RNA virech původně přítomných ve vzorku v b) reprodukovatelném počtu (virová nálož, infekčnost podle IfSG) je tedy od počátku nepřímý (a nikoli přímý) a závisí zejména na dvou faktorech: Hledají se předem určené fragmenty cDNA (odpovídající DNA), u nichž se předpokládá, že odpovídají určitým fragmentům RNA, které jsou přiřazeny hledanému RNA viru jako specifické složky. Aby bylo rozumně zajištěno, že se nedetekují pouze zbytky a fragmenty viru (nepřímo), ale že lze odůvodnit podezření na kompletní virus, určí se tři cílové RNA geny, které se mají najít a které se nacházejí na začátku, uprostřed a na konci virového vlákna. Pokud se pak zjistí všechny tři cílové fragmenty cDNA, je poměrně vysoká pravděpodobnost, že v nátěru byl před roztříštěním lýzou přítomen neporušený RNA virus.

Závěry o relevantní přítomnosti účinného viru a jeho schopnosti replikace (virové náloži) souvisejí s počtem replikačních cyklů potřebných k detekci hledaných fragmentů. Čím více cyklů je zapotřebí ke zviditelnění hledaného fragmentu, tím méně ho bylo původně přítomno. Proto jsou stanoveny prahové hodnoty pro počet multiplikačních cyklů (hodnota Ct). Přibližně od září 2020 panuje shoda, včetně WHO, Drosten, RKI, že pozitivní výsledky PCR testů založené na více než 30 až 35 cyklech jsou bezcenné nebo nulové. Pozitivní nálezy pod 30 až 35 cyklů skutečně indikují "viry" (skutečně pozitivní, ale ne nutně infekční), ale teprve při méně než 15 až 20 cyklech by byl předpoklad virové nálože odůvodněný jako dostatečný pro zdůvodnění podezření na infekci a infekčnost ve spojení s příslušnou anamnézou a diferenciální diagnostikou (skutečně pozitivní ve smyslu možné infekce/nemoci podle IfSG).

Z vědeckého a právního hlediska měly být jako pozitivní (podezřelé) případy infekce/nemoci hlášeny pouze ty výsledky PCR testů, u nichž byly po méně než 20 cyklech zjištěny všechny tři odpovídající cílové fragmenty (semi-specifické pro SARS-CoV-2), a to pouze u symptomatických osob. Navíc s tím, jak se prevalence viru v populaci před testováním snižuje prostřednictvím testování osob bez příznaků, se enormně zvyšuje pravděpodobnost většího počtu falešně pozitivních výsledků testů. Jedná se o problém zdravotní politiky nebo testovací strategie, který nemá nic společného s kvalitou provedení testu, který nelze obejít ani vynikajícími testy.

Drostenův test

WHO již v lednu 2020 doporučila protokol PCR testu (v několika verzích) pro detekci nového koronaviru jako vodítko pro laboratoře po celém světě, který se pak stal dalším rozpracovaným článkem publikovaným v časopise Eurosurveillance . Hlavní odpovědnou osobou (autorem i kontaktní osobou) za protokoly a článek je Christian Drosten. Od počátku "koronární krize" byly vyslovovány pochybnosti (např. Wolfgangem Wodargem) o vypovídací hodnotě "Drostenova testu" a o historicky prvním použití metody PCR k hromadnému testování (i u osob bez příznaků) zcela odděleně od individuální anamnézy a diferenciální diagnostiky.

Na konci listopadu 2020 pak konsorcium vědců požádalo Eurosurveillance o stažení Drostenovy studie.

Screenshot of cormandrostenreview.com

Complaints were made about conflicts of interest (some of which were not disclosed or were only disclosed later) of some authors who earn money from this PCR and/or contribute to the editorial work of Eurosurveillance which in itself lends an additional taint to the fastest peer review process (27 hours) in history, which is already questionable. More crucially, however, there are numerous meticulously demonstrated craft flaws in the test (primer design, temperatures, etc.) that a proper peer review process should have detected, and that lead to the production of false or null positive results (improperly claiming proof of infection). Later still, an Addendum which deals, among other things, with difficulties of the Drosten protocol in laboratory practice. Přečtěte si zde.

Omezím se zde na dva nedostatky, které se týkají fragmentů cílových genů a počtu cyklů. Jsou srozumitelné i laikům v molekulární biologii nebo biochemii a mají politicky následné důsledky.

1.) Původně tři, později pouze dva cíle Drostenova protokolu (test s dvěma cíli) se nacházejí mezi středem a koncem virového vlákna, žádný na začátku. Bez ohledu na otázku, zda jsou specifické cíle dostatečně specifické pro SARS-Cov-2, není možné rozlišit mezi detekovanými zbytky viru nebo genovými segmenty a kompletním virem.

2.) Protokol na jedné straně neuvádí žádné hodnoty Ct, a to ani pro otázku, zda lze vzorek ještě smysluplně vyhodnotit jako pozitivní, ani s ohledem na virovou nálož, která svědčí o infekci nebo infekčnosti. Na druhé straně sám pracuje se 45 cykly. Laboratoře používající tento protokol jako vodítko podle doporučení WHO tak měly dvě možnosti: Nastavit hodnoty Ct podle vlastních představ nebo použít 45 cyklů protokolu jako vodítko. Ať tak či onak, nikdy neexistovala kalibrovaná laboratorní praxe pro "pozitivní hlášení" ("nová infekce") (ale spíše chaoticky nejednotná testovací krajina) a hlášení založená na 40-45 cyklech (což byla na mnoha místech běžná praxe) byla ve skutečnosti všechna - nejen v případě osob bez příznaků - falešně pozitivní nebo nulově pozitivní.

Eurosurveillance si vzal dva měsíce na to, aby na kritiku odpověděl. Ve vysvětlení ze začátku února 2021 podle očekávání uvádí, že nevidí žádný důvod ke stažení Drostenovy studie. Prohlášení se nezabývá žádným z kritizovaných technických nedostatků, ale místo toho se vrací k argumentaci, která zůstává obecná. Protokol PCR testu byl vypracován ve spěchu během mimořádné situace, a proto byl tak vědecký, jak jen mohl být vzhledem k omezeným informacím, které byly v té době k dispozici, a časové tísni. "S přibývajícími údaji a vývojem znalostí laboratoře od té doby původní metodu dále zdokonalily, a to jako standardní postup."

Ponecháme-li stranou otázku, jaká měla být v lednu 2020 skutečně mimořádná situace, kdy bylo nutné přes noc vyvinout PCR test s omezenými informacemi pn viru, který Drosten považoval ,až do března. za běžné a pro většinu nepozorované nachlazení, stojí za to podívat se na Drostenův účinný příspěvek k údajnému zvýšení kvality PCR, - pocházející ze spolupráce s WHO - který je následně ve skutečnosti třeba hodnotit jako záměrné zhoršení: Týkají se hodnot Ct a počtu i specifičnosti fragmentů cílových genů. Přečtěte si zde.

Drosten a zavedení jednogenové PCR

Protokol WHO o Drostenově testu z 13. ledna 2020 se zaměřil na tři genové segmenty v pravé polovině virového vlákna: RdRp (v laboratořích často označovaný zkratkou Orf[1ab]), gen E a gen N. Ve druhém protokolu ze 17. ledna, který nahrazuje první, existují pouze dva cílové geny. Gen N je vynechán, čímž se dále zmenšuje vzdálenost mezi cílovými geny (plocha virového vlákna, kterou pokrývají). Článek Eurosurveillance z 23. ledna pak představuje kombinaci obou protokolů, přičemž prohlašuje test na gen N za zbytečný a doporučuje "pro rutinní pracovní postup" test na RdRp (Orf) a gen E s dvěma cíli. Přečtěte si zde.

Zatímco Institut Roberta Kocha vždy tvrdil, že v německých laboratořích se používají hlavně testy s dvojím cílem (dost špatně: místo testů se třemi geny), v průběhu dubna 2020 a nejpozději v následujících měsících bylo stále jasnější, že mnoho laboratoří testuje ze všeho nejvíc jen nespecifický gen E (jednoduché testy) nebo v případě testů s dvojím cílem interpretuje detekci samotného genu E jako dostatečnou k tomu, aby celý test vyhodnotily jako pozitivní a odpovídajícím způsobem jej nahlásily jako "případ". Tyto laboratoře se opíraly o pasáž v Příručce k testům WHO pro laboratoře, jejíž verze ze dne 2. března 2020 a 19. března 2020 zněly následovně: (Viz zde zde)

V oblastech, kde je rozšířen virus COVID-19, by se mohl použít jednodušší algoritmus, kde se například považuje za dostatečný screening pomocí rRT-PCR jediného diskriminačního cíle."

Protokol o pracovním postupu WHO Drosten ve své druhé verzi ze 17. ledna 2020 stanoví třístupňové testování (s použitím dvou cílových genů) - 1. První linie screeningu genu E. Pokud je pozitivní, následuje 2. konfirmační test (RdRp). Pokud je pozitivní, pak 3. diskriminační test (RdRp). Pokud je pozitivní, pak pozitivní celkový výsledek. Redukce testovacího postupu pouze na screening genu E, jak ji provádějí laboratoře s odkazem na doporučení WHO, je v protikladu k tomu dalším zhoršením kvality PCR. Úplný opak toho, co tvrdí Eurosurveillance o zvýšení kvality. Jako externí poradce doporučení WHO uvádí mimo jiné jména tří autorů dvou protokolů WHO o PCR a článku Eurosurveillance: Maria Zambon, Public Health England, Velká Británie; Marion Koopmans, Erasmus MC, Rotterdam, Nizozemsko; a pak už jen: Christian Drosten, Charité - Universitätsmedizin Berlin, Německo. Drosten možná toto snížení kvality PCR testů a interpretační praxe nezpůsobil, ale lze si jen těžko představit, že by si nebyl vědom slabin doporučení - a jejich logických důsledků pro návrh testů a zacházení s nimi v laboratorní praxi. Přečtěte si zde

Ví, co dělá (1)

Drosten si je dobře vědom nespolehlivosti testů na jednotlivé geny, ba dokonce obtíží metody PCR jako celku. Nezajímá ho to pouze tehdy, když se na jejím základě rozhoduje o karanténě nebo se dosahuje incidencí, které mají legitimizovat omezení svobody obyvatelstva. Reaguje až ve chvíli, kdy se objeví články, které zpochybňují wuhanský mýtus, tj. dokazují pomocí PCR, že koronavirus existoval již několik měsíců předtím například ve Francii. Drosten to zveřejňuje v podcastu v květnu 2020 (40. díl) :

Je třeba upřesnit, že test PCR musí být nejprve považován za pochybný, dokud není potvrzen dalšími testy PCR, které detekují virus v jiných cílových oblastech genomu. Zejména v případě takto důležitého nálezu, kdy se nejedná o běžnou rutinní operaci v laboratoři, kde se chce prostě vědět, se jedná o standardní diagnostický případ: Je nyní pozitivní nebo negativní? Pak lze říci: PCR je pozitivní. Pacienta považujeme za nakaženého. / Korinna Hennig: "V běžném každodenním životě." / Christian Drosten: "Správně. Ale v případě, jako je tento, kdy, jak říkáte, přepíšeme infekční historii tohoto onemocnění a řekneme: Ve skutečnosti to bylo ve Francii a pak ano, pravděpodobně všude jinde na světě o měsíc dříve nebo ještě déle. A něco se mohlo zatajit nebo si toho nevšimnout. Pokud chcete publikovat tak závažné zjištění, musíte ho podložit. To by zahrnovalo kromě druhé nebo třetí konfirmační PCR také sekvenování viru, tj. stanovení celé sekvence genomu viru. To lze provést v případě pozitivní PCR. To je dnes technicky velmi snadné."

Místo corodok komentáře aptly:

Pro Drostena je "důležitý nález", a pokud ho chcete jako ambiciózní vědec "publikovat", pak "ho musíte také podložit", což se dělá "kromě druhé nebo třetí potvrzující PCR také sekvenováním viru": třikrát PCR plus sekvenování, protože test PCR "je třeba nejprve považovat za pochybný, pokud není potvrzen dalšími testy PCR, které detekují virus v jiných cílových oblastech genomu". Přinejmenším. A pak je tu "rutinní operace", totiž vyšetření lidí, "kdy se prostě chce vědět, toto je standardní diagnostický případ: je pozitivní, nebo negativní? Pak už lze říci: PCR je pozitivní." Pro skutečné lidi tedy zřejmě stačí jediná PCR, přesně tak, jak spolurozhodl s WHO - i když je to vlastně "třeba považovat za pochybné", jak dobře ví. Skuteční lidé ho, našeho vládního poradce, prostě nezajímají. V souladu s tím se radí. A následky.

V této souvislosti si také připomeňme dnes již nechvalně známý Drostenův citát o MERS z roku 2014 o vztahu mezi médii a postupy PCR testování v Saúdské Arábii: (Čtěte zde)

Až dosud existovala jasná definice případu, přísné schéma, které určovalo, který pacient je hlášen jako případ Mers. To zahrnovalo například to, že pacient měl zápal plic, při kterém byly postiženy obě plíce. Když se však koncem března letošního roku v Džiddě náhle objevila celá řada případů Mers, rozhodli se tamní lékaři otestovat na patogen všechny pacienty a celý personál nemocnice. A zvolili k tomu vysoce citlivou metodu, polymerázovou řetězovou reakci (PCR) [...], která je však natolik citlivá, že dokáže odhalit jedinou dědičnou molekulu tohoto viru. Pokud například takový patogen proletí nosní sliznicí zdravotní sestry po dobu jednoho dne, aniž by onemocněla nebo si všimla čehokoli jiného, pak je to náhle případ Mers. Tam, kde se dříve hlásili smrtelně nemocní lidé, jsou nyní do statistik hlášení náhle zahrnuty i lehké případy a lidé, kteří jsou ve skutečnosti zcela zdraví. To by také mohlo vysvětlit prudký nárůst počtu případů v Saúdské Arábii. K tomu je třeba připočíst skutečnost, že místní média celou věc zveličila. [...] Obávám se, že současný nárůst je způsoben spíše zvýšenou pozorností. U nás to není jiné. Pokud "Bild" nebo večerní zprávy informují o výskytu určitého viru, počet laboratorních vyšetření se výrazně zvýší. Jednoduše proto, že lékaři jsou pak senzibilizováni a cíleně pátrají po patogenech, o kterých se píše."

V roce 2020 nedošlo v porovnání s rokem 2014 k žádným významným změnám v technice PCR.

30. září však Drosten v deníku Tagesspiegel zdůrazňuje "spolehlivost PCR testů na koronavirus SARS-CoV-2". Říká: "Bez úplného genomu viru neexistují žádná rezidua viru." Metoda PCR je "prostě mimo pochybnost" a nabízí "velmi neprůstřelnou diagnózu". (Čtěte zde)

Žádná celosvětová jednotnost, pokud jde o cíle testů PCR

V celosvětovém měřítku nedošlo - Drosten to ví, protože se na tom podílel - k žádnému sjednocení, pokud jde o cíle PCR testů, což vlastně vylučuje porovnávání "infekčních událostí" mezi jednotlivými zeměmi:

Téměř 30 000 nukleotidů genomu SARS2 obsahuje jen něco málo přes tucet otevřených čtecích rámců (ORF). Jako cílové sekvence se však používá jen několik z nich a referenční laboratoře jednotlivých zemí si někdy vybírají různé cíle (viz sbírka protokolů WHO). V Číně jsou to například ORF1ab a N-Gen (nukleoprotein). Naopak v Charité v Berlíně jsou primery zaměřeny na RdRP (RNA-dependentní RNA polymerázu) a také na E- a N-geny. Centrum pro kontrolu nemocí v USA zase upřednostňuje cíle v N genu, zatímco Institut Pasteur v Paříži se zaměřuje na dvě sekvence v RdRP." (Labjournal.com)

Dokonce ani v rámci jedné země - přinejmenším v Německu - neexistovala jednotná konstrukce testů a zkušební praxe, žádné závazné specifikace a kontroly kvality, například ze strany RKI. Laboratoře mohly získat soupravy orientované na Drostenův test nebo jiné soupravy od výrobců nebo si sestavit vlastní testy. To, co laboratoře vykázaly jako pozitivní, bylo považováno za pozitivní (i jako důkaz (nové) infekce nebo infekčnosti nebo jako "případ Covid 19"). Které cílové genové fragmenty a kolik jich bylo zjištěno, nechtěl nikdo s jistotou vědět. Drosten od počátku až dodnes záměrně opomíjí poukázat na technický nežádoucí vývoj v masovém testování lidí, kterého si je vědom a který pomáhal vyvolat, protože pro něj to prostě nejsou "závažná zjištění".

Zavedení 40 až 45 cyklů

Stejný chaos mohl panovat i v případě prahových hodnot pro amplifikační cykly. Ačkoli pro znalce a praktiky metody PCR bylo vždy banalitou, že tato technika nemá zabudovanou automatickou funkci ano/ne nebo pozitivní/negativní, že zhruba řečeno lze nekonečnými amplifikačními cykly bez skutečné relevance dosáhnout toho, aby zářilo cokoli, o rozumných hodnotách Ct se v prvních měsících v příslušných publikacích ani nemluvilo. Drostenův protokol, celosvětově doporučený WHO v polovině ledna 2020, se otázkou hodnot Ct prostě nezabývá a sám pracuje se 45 cykly. Dokonce ani příručka pro laboratoře (viz výše), která byla za pomoci Christiana Drostena vypracována o dva měsíce později a kterou WHO zveřejnila 19. března, stále neřeší otázku hodnoty Ct, tj. návod pro rozlišení pozitivní/negativní, aniž by došlo k nejasnostem. Existuje pouze jeden - ale skrytý - náznak v tom smyslu, že ve zcela jiném kontextu se objevila čínská studie z 29. ledna, která zřejmě jako jediná doposud podává nějaký popis hodnot Ct, z nichž je třeba vycházet: (Čtěte zde)

"Un valore di soglia del ciclo (valore Ct) inferiore a 37 è stato definito come un test positivo, e un valore Ct di 40 o più è stato definito come un test negativo".

Na jedné straně tato hodnota Ct pouze rozlišuje mezi "formálně jsme něco našli" (pozitivní po méně než 37 cyklech = pozitivní) a "to, co hledáme, není přítomno v relevantní formě" (pozitivní až od 40 cyklů = negativní) s šedou zónou mezi 37 a 40 cykly, zatímco pro určení dostatečného množství nalezených genových fragmentů ("virové" nálože) pro podezření na infekci není vyžadována žádná hodnota Ct. Na druhou stranu WHO tuto hodnotu do svých pokynů nezařadila ani jako hrubé vodítko. Bylo tedy na uvážení, na libovůli laboratoří, aby určily, z kolika cyklů vychází jejich hlášení "pozitivních případů" nebo "nových infekcí". Vzhledem k tomu, že WHO ponechala tuto otázku otevřenou, stejně jako Drostenův protokol, který pracoval se 45 cykly, byla pozitivní hlášení o více než 37 cyklech pravděpodobně mezinárodně běžná (zatímco v Číně nebyly zjištěny téměř žádné "případy").

Po šesti měsících "testování, testování, testování" trvalo až do začátku září 2020, kdy se o hodnotách Ct začalo veřejně diskutovat, a to i v předních německých médiích, nejen jako o hodnotách Ct pro pozitivní/negativní případy, ale dokonce i o hodnotách pro potenciálně infekční/neinfekční ("virové" zatížení).

V Tagesschau z 6.9. bylo například uvedeno: (Čtěte zde)

Hodnota Ct udává množství viru, které pacient nese. Udává, kolik kol PCR musí proběhnout, než je detekována virová DNA. U pacienta s velkým množstvím viru v těle se test často trefí po 10 až 15 kolech Ct, říkají laboratorní lékaři. Pokud však PCR k detekci virového materiálu potřebuje více než 30 kol, je velmi pravděpodobné, že pacient již není vůbec nakažlivý. [...] Rozruch způsobil tento týden článek v deníku The New York Times, který uvádí, že údaje z testů v Nevadě, Massachusetts a New Yorku naznačují, že až 90 procent testů PCR vykazuje tak vysokou hladinu Ct, že pacientům nezbyl téměř žádný virus. Epidemiolog z Harvardovy univerzity Michael Mina proto tvrdí, že hranice Ct by měla být stanovena na 30.

Pokud jde o testovací praxi v Německu, "výzkumy WDR, NDR a SZ" neukázaly lepší obraz. I zde "mnoho laboratoří, které vyhodnocují testy PCR [...], nezastavuje analýzu při hodnotě Ct 30, ale obvykle až při 37 nebo 40 [...]". Průzkum zdravotnických orgánů navíc ukázal, "že tato hodnota se často vůbec nepředává. To však vede k tomu, že bez hodnoty Ct nemají zdravotní úřady obvykle ani údaj o stupni nakažlivosti osoby, která byla pozitivně testována. Laboratoře rovněž potvrzují, že oznámení hodnoty Ct zdravotním úřadům není součástí postupu. To znamená, že rozhodnutí zdravotních úřadů o karanténě a hlášení "nových případů" jim a RKI v období od března do září nebyla učiněna na základě nejlepších možných znalostí.

Poměrně náhle a jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě, RKI a Drosten nyní také veřejně promluvili o tom, že všechny pozitivní výsledky PCR testů nad 30 cyklů znamenají nízkou virovou nálož. Místo toho, aby však laboratoře do budoucna stanovily hodnoty Ct maximálně 30 pro pouhou pozitivní interpretaci a méně než 20 pro hlášení podezření na infekci, které je třeba potvrdit anamnézou a diferenciální diagnostikou, a aby na základě nálezových dat, která je třeba získat, přehodnotily všechny do té doby započítávané "případy" z minulosti, otevřely diskusi, která vzhledem k tomu, že po celé měsíce byla prováděna právně relevantní práce s příliš vysokými cykly, představuje sofistikovanou a nabubřelou bokovku: (RKI) a Archiv)

Drosten, jehož orientační protokol pracuje se 45 cykly, nyní uvedl, že hodnoty Ct jsou příliš nepřesné a že je důležité stanovit objemový podíl vzorku jako absolutní referenční hodnotu, z níž by bylo možné odvodit přesnější hodnoty Ct pro laboratoře s ohledem na jimi používané přístroje a další rozdíly, např. 28 cyklů pro jednu laboratoř, 30 pro druhou. RKI argumentoval podobně a Drosten přislíbil (viz zdroj výše), že bude v blízké budoucnosti spolupracovat s odborníky RKI na stanovení takové referenční hodnoty. (Podrobnější informace: zde a zde)

Mezitím se laboratoře nezavázaly k alespoň přibližné hodnotě Ct 30, ani Drosten a/nebo RKI nezveřejnily podíl objemu vzorku jako referenční hodnotu až do dnešního dne (konec února 2021). Spíše se téma rozumných hodnot Ct od konce září z německé veřejnosti opět zcela vytratilo. Drosten, který se právě nyní shodl s Američany, že více než 30 cyklů je problematických a že mnoho pozitivních nálezů mezi březnem a zářím bylo založeno na mnohem více než 30 cyklech, koncem loňského září sdělil listu Tagesspiegel, že jde o "vodotěsnou diagnostiku", a zároveň opět upustil od jakéhokoli zásahu ke zlepšení zjevně mizerné diagnostické praxe.

Ví, co dělá (2)

Politika řízení pandemie je založena na tom, že se v mainstreamových a sociálních médiích měsíce vysílají falešné zprávy o samotných výrocích, které sama WHO o několik měsíců později uvádí jako základní poznatky, které má připomínat laboratořím. Nadále a znovu v březnu, dubnu, květnu, červnu 2020 bylo poukazováno na to, že PCR testy samy o sobě a samy o sobě nemohou detekovat infekce a že špatně navržené a špatně zpracované koronální PCR testy mohou mít za následek, že - v závislosti na intenzitě epidemie, zpracování testu a cílové testované populaci - 30, 50, 70, 90 a více procent hlášených "nových infekcí" je falešných. Dne 20. ledna 2021 - rok poté, co byl celosvětově doporučen pracovní postup Drosten PCR, po měsících testování PCR s jedním genem, mlčení o úrovních Ct, mezinárodní politice opatření založené pouze na výsledcích PCR testů ... WHO zveřejňuje tuto informaci pro "Uživatele diagnostických zdravotnických prostředků in vitro (IVD)": (WHO)

V pokynech WHO pro diagnostické testy SARS-CoV-2 se uvádí, že je třeba pečlivě interpretovat slabě pozitivní výsledky. Prahová hodnota cyklu potřebná k detekci viru (Ct) je nepřímo úměrná virové náloži pacienta. Pokud výsledky testu neodpovídají klinickému obrazu, měl by být odebrán nový vzorek a znovu otestován pomocí stejné nebo jiné technologie NAT. WHO připomíná uživatelům IVD, že prevalence onemocnění mění prediktivní hodnotu výsledků testu. Čím více prevalence klesá, tím více se zvyšuje riziko falešně pozitivních výsledků. To znamená, že pravděpodobnost, že osoba s pozitivním výsledkem (zjištěn SARS-CoV-2) je skutečně infikována SARS-CoV-2, klesá s klesající prevalencí, a to bez ohledu na deklarovanou specifičnost. Většina testů PCR se používá jako pomocný diagnostický indikátor. Proto musí poskytovatelé zdravotní péče hlásit každý výsledek v kombinaci s časem odběru vzorku, typem vzorku, specifikací testu, klinickými pozorováními z anamnézy pacienta, potvrzeným stavem kontaktů a epidemiologickými informacemi. Opatření, která mají provádět uživatelé IVD: [...] Uveďte hodnotu Ct do hlášení pro žádajícího poskytovatele zdravotní péče." (Herv., T.M)

Na spolkové tiskové konferenci Borise Reitschustera na toto téma Drosten odpověděl, že jeho odpověď nemůže být odvážnější. (zde a zde).

Přestože i v Německu byly testovány masy lidí bez příznaků (což i po informacích RKI 98 procent těchto pozitivních výsledků je špatně), přestože v září, za účasti Drostena v diskusi, se za několik dní ukázalo, že v Německu se používá příliš mnoho cyklů a že laboratoře neohlásily zdravotním úřadům hodnoty Ct, přestože mnohé laboratoře prokazatelně používaly špatné testy na jeden gen E. Ačkoli mezitím i Olfert Landt, jehož společnost TibMolbiol distribuuje Drostenův test, který spoluvyvinul, tvrdí, že 50 % všech hlášených "nových infekcí" nejsou infekce, Drosten tvrdí, že dotyčnou poznámku WHO je třeba chápat pouze jako žádost technicky špatně nastaveným laboratořím třetího světa, aby správně četly návod k PCR. V každém případě si takto poznámku WHO vykládá on - a ministr zdravotnictví Spahn mu v tomto tvrzení sekunduje: "V tom je krása naší pluralitní společnosti, že člověk může informaci hodnotit různě." (Informace RKI a fuldaerzeitung)

Drosten pod tlakem

On February 1, 2021, the Medical Journal says : “PCR detection is the standard test for diagnosing viral infections such as SARS-CoV-2. The test detects individual pathogen genes but not intact pathogens.” The same was written in May/June 2020 in the PCR instructions of the US-American CDC as well as in a Leaflet by BAG (Federal Office of Public Health – Switzerland) and Swissmedic: Přečtěte si zde.

“PCR (polymerase chain reaction) is a NAT (nucleic acid amplification technology) method used in modern molecular biology to amplify nucleic acids (RNA or DNA) present in a sample in vitro and then detect them using suitable detection systems. However, the detection of nucleic acid does not indicate the presence of an infectious agent. This can only be done by means of virus detection and multiplication in cell culture.”

Při vší kráse pluralitní společnosti se miliony lidí v karanténě (zejména těch, kteří nemají žádné příznaky) mohou jednoho dne divit, na jakém vědeckém a právním základě bylo každé rozhodnutí o karanténě vlastně vydáno. I ti, kteří trpí výlukovými opatřeními, budou stále více chtít vědět, kolik falešně pozitivních hlášení o nové infekci se podílelo na překročení 50- nebo 35týdenního výskytu.

Je proto pravděpodobné, že veřejnost bude stále více zajímat, jak Drostenův znalecký posudek odpoví na otázku okresního soudu v Heidelbergu, zda lze pomocí PCR testů odhalit infekce ve smyslu § 2 zákona o ochraně před infekcemi. V každém případě nebude moci odmítnout soudce, který si od něj vyžádá znalecký posudek, tak jednoduše, jako by to udělal kritický novinář na spolkové tiskové konferenci.

sachverstandigengutachten_im_owig-verfahren

 


Líbí se vám to? Podělte se o něj se svými přáteli!

51

Jaká je vaše reakce?

confused confused
2
confused
fail fail
1
fail
love love
2
love
lol lol
2
lol
omg omg
2
omg
win win
0
win